Čistota půl života

Jaké hygienické standardy jste nastavili pro svou domácnost? Vycházíte každý týden z obchodu s taškou plnou bělidel a dezinfekce nebo vám na většinu problémů v domácnosti postačí mýdlo a obyčejný čistící prostředek?

Reklama nás učí, že vše kolem nás počínaje stěnami, nábytkem až po toaletu, je plné bakterií a mikrobů, které uprchly naší kontrole a proti naší vůli se usadily v domácnosti. A právě z tohoto důvodu je třeba, abyste je vyhubili a důkladně zničili, a to nejlepšími, nejsilnějšími a nejúčinnějšími prostředky, jaké jsou momentálně na trhu.

Číhají skutečně všude
Také máte pocit, že vaše záchodová mísa musí být tak hygienicky čistá, že byste v ní v případě potřeby mohli podávat polévku? Nebo si myslíte, že vaše dítě zemře, pokud se bude hrát jen na obyčejně umyté podlaze?

Šílenost kolem dokonalé čistoty a pocitu bezpečí nabrala na obrátkách. Na trh přicházejí neustále vylepšené a stále účinnější ekologické prostředky, které doporučují „odborníci“, aby vám pomohli zvládnout ten chlívek, který nazýváte svou domácností.

Kdo přehání?
Přirozeně, podobně jako při jiných věcech, i zde se jedná o značné přehánění, avšak pomalu a jistě se takový způsob úklidu vkrádá do našich myslí a zapouští kořeny. Na jedné straně si kupujeme drahé výrobky, které mají naši imunitu posilovat vůči nepřátelskému prostředí, na druhé se snažíme žít v co největší sterilitě, abychom se tímto nepřítelem zdraví vyhnuli, a náš imunitní systém mohl odpočívat.

A právě zde je chyba. Dnes už lékaři nepropagují zdaleka život v sterilitě, nebodaj zasvěcený neustálému drhnutí a čištění, zjistili totiž, že náš organismus musí už od dětství přicházet do kontaktu s různými viry či bakteriemi, aby si na ně věděl zvyknout a vypěstovat účinnou ochranu.

Kde tedy hledat tu správnou cestu
Jako téměř ve všem platí, že zlatá střední cesta je ta nejrozumnější, a shodují se na tom i odborníci. Začněte prevencí, do které patří především pravidelné mytí rukou, dodržujte základní hygienická pravidla a nechte své děti občas se i pořádně zašpinit, určitě to přežijí. Život v sterilitě je totiž stejně nebezpečný, jako život ve špíně.

Věnujte čas správnému mytí rukou
Správné mytí rukou nás učili ještě ve školce, ale přesto se mnozí z nás tímto postupem neřídí. Před jejich očistou si nejprve sundejte všechny šperky, od hodinek až po prstýnky, které jsou oblíbeným úkrytem bakterií. Ruce se nejprve navlhčí a pak se alespoň deset sekund mydlí mimo proudu vody. Nezapomeňte na prostory mezi prsty a kolem nehtů, na bříška prstů, dlaně a hřbet rukou. Na závěr je opláchněte pod tekoucí vodou a pořádně osušte, zejména v práci a na veřejných toaletách nejlépe papírovými ubrousky.

Nesušte si ruce pod vysoušečem
Vysušení rukou je v procesu jejich mytí velmi důležité, protože bakterie holdují vlhkému prostředí. Na veřejných toaletách se nejčastěji setkáte se dvěma variantami – papírovými osuškami a elektrickými sušiči. V tom druhém případě vás možná nemile překvapí nedávný výzkum londýnské University of Westminster, podle kterého se jejich používáním zvyšuje množství mikroorganismů na rukou uživatele v průměru až o 254%. Lékaři z Univerzity v Ottawě zase tvrdí, že foukání teplého vzduchu dehydruje pokožku rukou, následkem čehož vznikají na kůži mikroskopické trhliny. Něco podobného se s papírovými ubrousky nestane, protože vysají vodu pouze z povrchu rukou. Pokud můžete, dejte jednoznačně přednost jednorázovým utěrkám.


Nejčastější onemocnění špinavých rukou

Průjmová onemocnění způsobuje bakterie Escherichia coli. V případě jejího nákazy byste měli držet lehkou dietu a hlavně pít hodně tekutin. Přenáší se zejména konzumací nebo zpracováváním kontaminovaných potravin a kontaktem s infikovanými zvířaty. Přenos z osoby na osobu je možný hlavně v rodinách a uzavřených kolektivech.
Za bolesti žaludku a zvracení je zodpovědná Helicobacter pylori. Kromě zmíněných příznaků se může projevit i pálením, nepravidelnou stolicí a nevolností. Přenáší se přes nemocné zvíře a špinavýma rukama, ale i přes nakaženého člověka. Zde je nezbytná léčba antibiotiky. Do těla se dostává přes infikovanou přijatou stravu, ale i slinami – například při líbání.
Za žloutenku typu A se „poděkujte“ bakterií Hepatovirus. Právě toto onemocnění si lidé nejčastěji pletou s klasickou chřipkou. Pacient si stěžuje na nevolnost, horečku a celkovou únavu. Po dvou až třech dnech dochází k zežloutnutí očního bělma, moč je tmavý a stolice bývá světla a průjmovitá. Při žloutence je důležité, aby byl postižen izolován a nešířil onemocnění dále. Hepatovirus na vás číhá na povrchu čerstvého ovoce a zeleniny či kostce ledu.

Při bacilární dyzentérii jde o velmi nakažlivé střevní onemocnění, které postihuje pouze lidi a projevuje se průjmem, často s příměsí hlenu a krve. Doprovázet ho může zvýšená teplota i bolest břicha a léčí se nasazením antibiotik. Nakazit se lze od nemocného jedince, například na toaletě, ale i přes stravu. Někdy ho přenášejí i mouchy.

Co to je bio potravina

Pojem BIO je už několik let trendem. Někteří se o takové potraviny zajímají jenom okrajově, u jiných jde o směr, kdy nekonzumují nic jiného. Podívejme se, co je to bio potravina a kde konkrétně je možné ji sehnat.

Bio potravina pochází z ekologického hospodářství

To hlavní, co odlišuje biopotraviny od těch běžných, je fakt, že se jedná pro produkt ekologického hospodářství. Jednoduše řečeno takového hospodářství, kde se nepoužívá chemie. Základem takového hospodářství jsou i bioprodukty, které jsou základní surovinou pro výrobu biopotravin.

Živočišné, i rostlinné

BIO není nutně spojováno jenom s rostlinnou výrobou. Pojem biopotravina totiž označuje jak produkty rostlinné, tak produkty živočišné. Není tedy problém pořídit v této formě jak například ovoce a zeleninu a výrobky z nich, tak i maso. A samozřejmě i masné výrobky různého druhu.

Certifikát a označení

Biopotravina by měla být charakteristická kromě toho, že pochází z ekologického hospodářství, rozhodně i tím, že bude mít certifikát. Ten je jasným potvrzením toho, že vznikla v souladu s podmínkami, které vyžadují, aby bylo něco označeno pojmem bio. Nedošlo tedy k použití například umělých hnojiv, nebo různých chemických postřiků, nebo jiných látek. Roli však hrají i následné procesy, jako je samotná výroba, nebo balení. I zde musí být dbáno na ekologickou formu.

Kde pořídit?

Dnes se bio potraviny dostávají do obchodní sítě stále více. Není výjimkou, že jsou součástí i velkých obchodních řetězců. Mnohem vyhledávanější formou jsou však soukromí zemědělci, nebo různé ekologické farmy, kde lze nakoupit přímo od producentů. Další cestou, jak se k biopotravinám dostat, jsou různé farmářské trhy. Ty se pravidelně konají ve většině velkých měst České republiky. Právě na ně se řada lokálních producentů biopotravin také v celkem hojném počtu sjíždí.

Biologicky odbouratelné prací prášky

Prací prášek můžeme označit za malý zázrak, jelikož v kombinaci s vodou dokáže snadno odstranit skvrny z oblečení. Je to však často dáno jeho chemickým složením. Toto je však jeho velké negativum. Naštěstí na trhu existují i biologicky odbouratelné prací prášky.

Co je biologická rozložitelnost?

Některé prášky jsou biologicky odbouratelné lépe, jiné hůře. A co je to vlastně ona schopnost toho, že je biologicky rozložitelný? V praxi to znamená situaci, že i když je doslova vypuštěný do přírody, dokážou se jednotlivé organické látky rozkládat, a to vlivem působení běžných mikroorganizmů. Ve většině případů je biologická odbouratelnost charakterizovaná i tím, že se dané složky rozloží na vodu a oxid uhličitý. Tím nadále nezůstávají ve své původní formě součástí přírody, a zároveň jí nijak neškodí.

Především tenzidy

Hlavní složkou každého pracího prášku jsou takzvané tenzidy. Jde o povrchově aktivní látky, které mají pozitivní vliv na odstranění skvrn. Zároveň se jedná právě o ty látky, u kterých se řeší biologické odbouratelnost. Čím je lepší, tím pochopitelně lépe. Nutno totiž říci, že tenzidy jsou velkou složeninou různých chemických látek a tak v závislosti na různých prášcích může dojít k tomu, že některé jsou biologicky odbouratelné lépe, jiné hůře.

Jaké jsou nejlepší?

Pokud hledáte biologicky odbouratelné prací prášky, je vhodné vsadit třeba na známá alkalická mýdla. Jistě nemusíme připomínat léty prověřené mýdlo s jelenem, které právě do této skupiny patří. Jsou to ale i další prací prášky, u kterých je biologická rozložitelnost velmi dobrá. Obvykle provedená do sedmi dní. A to primárně v rámci čističek odpadních vod. Jedná se například o tekutý prací prášek Frosch, koncentrovaný tekutý prací prášek Ecover, nebo prostředky na praní DonGemini, či také Sodasan. Negativum může být to, že ne každý na našem trhu seženete.

Jak oživit nehty

Zdá se vám, že vaše nehty nevypadají tak dokonale, jak očekáváte? Zkuste několik tipů, kterými je můžete oživit. Nejsou nijak složité a přitom jejich krásu zlepšíte doslova o sto procent. Podívejte se na ně.

Odstraňte staré zbytky laku

Pokud jste si nehty v minulosti lakovala, a potom jste toho nechala, možná se na nich ještě nacházejí zbytky starého laku. A to rozhodně nevypadá nijak dobře. Proto první rada, jak oživit nehty, je spojena s jejich důkladným vyčištěním. Veškeré zbytky laku tak musí nenávratně pryč. Jak toho docílit? Není to nic složitého. Ideální možností je vzít si klasický odlakovač na nehty, kosmetické tampony a můžete začít. Uvidíte, jak se jejich vzhled zlepší.

Neleštěte je

I když je vaše výbava na domácí manikúru jenom základní, jistě zde najdete něco, čím dokážete nehty vyleštit. Dnes se prodávají různé leštící vloky kombinující několik materiálů, stejně jako existuje i takzvaná jelenice na nehty. Právě toto jsou pomůcky, které využít. Jakmile jsou vaše nehty dokonale čisté, začněte je postupně leštit. Nezapomínejte ani na ten nejmenší kousek. Poté je porovnejte s druhou formou. Uvidíte, že budou výrazně krásnější. Také jedna z jednoduchých metod, jak oživit nehty.

Zkuste zajímavý lak

I tímto je oživíte. Pokud se rozhodnete pro lak, jsou hned dvě možnosti, jakými se vydat. Jako první tu jsou bezbarvé laky. Ty se hodí každé ženě, která touží primárně po tom, aby její nehty měly i nadále přírodní vzhled. Takový druh laku vytvoří transparentní vrstvu, která bude zároveň i vrstvou ochrannou.
Jít můžete i cestou číslo dvě. A tu jsou laky barevné. Dnes je na trhu nepřeberné množství jednotlivých možností. Je jenom na vás, pro kterou se rozhodnete. Ideální je kombinovat barvu laku třeba s odstínem vašich vlasů, s odstínem vašich očí, nebo i s tím, co si plánujete vzít na sebe zas oblečení.

Co je to vlastně krása

Toto slovo slyšíte každý den několikrát. Je to slovo krása. Zamysleli jste se někdy i nad tím, co je to vlastně krása a jak se dá charakterizovat? Pokud ne, podívejte se na několik příkladů, které vám mohou ukázat, čím je definována.

Přirozená krása

Ta je dnes ceněna v podstatě nejvíce. Jedná se o situaci, kdy má člověk vlivem dědičných předpokladů v podstatě našlápnuto k tomu, že se bude líbit. Nemusí se nijak snažit o to, aby byl krásný, jelikož například tvar jeho obličeje, nebo postava, jasně přispívají k tomu, že se líbí. Toto je označováno hlavně jako přirozená krása. Je ceněna i proto, že ji málokdo z nás dokáže ovlivnit.

Krása souvisí i s tím, jak o sebe člověk pečuje

Postavme vedle sebe dvojčata. Jsou na první pohled úplně stejná. Při náhledu na to, co je to vlastně krása, nesmíme zapomínat ani na to, jak o sebe člověk pečuje. I to ovlivňuje výsledný dojem, spojený s různými hodnotícími kritérii. Je rozdíl mezi lidmi, kteří mají mastné vlasy, nijak neupravený účes, zanedbané nehty. U mužů to potom mohou být třeba i neupravené vousy. Když postavíme dvojčata vedle sebe, a jedno bude upravené a druhé ne, individuální měřítka krásy rozhodně lépe splní první dvojče.

Krása se dá podpořit

Vědí to samozřejmě hlavně ženy. Na trhu s různou kosmetikou je k dispozici ohromné množství líčidel, které jim jsou k dispozici. Slouží jak k zakrytí nedokonalostí, tak i k tomu, že mohou zvýraznit určité části obličeje. Při úvaze o tom, co je to vlastně krása, musíme říci, že je to v tomto případě něco, kdy se snažíme vypadat jako někdo, kdo se nám líbí. Při pravidelném a delším líčení dochází k tomu, že je potlačována ona přirozená krása, a naopak je podporován vzhled, který může být ženě inspirací třeba z časopisů, nebo z televize. Tedy takový, který je spojený s různými modelkami, které jsou v dnešní době brány jako ukazatelky měřítek krásy.

Krásná a zdravá duše

Krása není nutně spojena jenom s tím, jak vypadáte. Měřítka krásy mohou mít několik podob. A spojeny mohou být dokonce i s psychologií. V takovém případě mluvíme o tom, že nás zajímá krásná a zdravá duše. Jak by měla vypadat a jak toho docílit?

Pozitivní přístup je základ

Každá krásná a zdravá duše je založena primárně na pozitivismu. Negativní energii je třeba co nejvíce eliminovat. Správné je myslet pozitivně a tento přístup uznávat ve všech oblastech lidského života. Dobré je si zapamatovat i to, že všechno zlé může být pro něco dobré. Proto ani různé problémy nemusí být spouštěčem silného proudu negativních myšlenek. Právě pozitivní náhled na svět se odráží v kráse, ale i zdraví duše každého člověka.

Mějte svůj smysl života

Život každého člověka by měl mít určitý cíl. U někoho je to rodina a výchova dětí, u jiného hromadění majetku, u dalšího snaha poznávat zajímavá místa. Každý můžeme mít jiný smysl života. Důležité však je, abychom ho měli a postupně ho naplňovali. Jedině tak bude duše krásná a zdravá. Taková, jaká má být. K plnění mohou dopomoci inspiraci v našem okolí, ale také různé formy nadšení, které jsou při plnění cílů také velmi důležité.

Zažívejte nové věci

Krásná a zdravá duše je spojena i s tím, že budete zažívat stále něco nového. Život je příliš krátký na to, aby byl nudným a aby byl založený na stereotypu. Mnoho lidí miluje cestování, což ale nemusí být jedinou volbou. Mnozí si potrpí na dobré jídlo, jiní na pití, další třeba na zajímavé adrenalinové dobrodružství. To vše vede k tomu, že vaše duše bude spokojená. Taková, jaká by měla být. Tedy hlavně ne ustaraná a rozhodně ne celkově negativní.

Pečujte o sebe

Jak z hlediska duše? Jednoduše. Důležitý je především odpočinek. Stejně jako u vaší fyzické schránky – tedy u vašeho těla, tak i u duše je důležitá relaxace. I to se projeví na jejím zdraví a také na její kráse.

Deodorant je dobrý pomocník

Je celkem přirozenou situací, že se člověk potí. Jde o ochranu těla proti přehřátí, stejně jako jde o cestu, jak mohou být z těla vylučovány nežádoucí látky. Pocení má však i své negativum – nepříjemný zápach. Zde je dobré používat deodorant, který je dobrým pomocníkem.

Deodorant, nebo antiperspirant?

S těmito pojmy se v segmentu drogerií velmi často setkáte. Pokud v nich nemáte zcela jasno, podívejte se na to, jak se liší. Antiperspirant je pomocníkem, který dokáže přinést nejenom příjemnou vůni. Dokáže také díky svému složení zajistit, aby pocení nebylo tak výrazné. Naproti tomu klasický deodorant pocení příliš neovlivní. Jeho úkolem je dodávat hlavně vůni, která dokáže maskovat právě nevábný zápach spojený s potem. Antiperspirant tedy řeší už příčinu, zatímco deodorant jenom důsledek.

Vůně jsou velmi příjemné

Současný sortiment je skutečně bohatý. Existuje na několik desítek hlavních výrobců, u kterých je k dostání řada variant, které mohou mít různé vůně. Mohou být lehčí nebo těžší, mohou být svěží, ovocné, stejně jako lehce neutrální. Faktem je, že většina z nich je velmi příjemných. A jelikož měřítka současné krásy jsou spojena i s tím, že by člověk měl decentně vonět a neměl by zapáchat potem, je deodorant nutným pomocníkem každé ženy, stejně jako i každého muže.

Pozor na složení

Deodorant, podobně jako antiperspirant se nejčastěji aplikuje právě v místě, kde nepříjemný zápach vzniká. Tedy v oblasti podpaždí. Nejlépe potom přímo na holou kůži. Proto pozor na jeho složení, jelikož v některých případech se může objevit její podráždění. Hlavně čerstvě po holení. Mohou to způsobovat například různé chemické látky. Alternativou tak mohou být deodoranty výhradně přírodní. Zde však musíme říci, že přírodní sice nemusí dráždit vaši pokožku, ale pokud jde o účinek, nejsou tak dobré, jako ty s chemií.

Špína škodí nebo zlepšuje imunitu

Žijeme v době, kdy se mnoho lidí snaží až o přehnanou čistotu. Doslova o sterilní domov a prostředí. Bez sebemenší špíny. Ta však může být v některých případech i prospěšná. Jak to tedy je? Škodí špína, nebo naopak zlepšuje imunitu?

Podobně, jako u očkování

Víte? Jak funguje většina klasických očkování? Není důvod v nich hledat nic složitého. Tělu je aplikována velmi malá dávka konkrétní nemoci. To si díky tomu dokáže samo vytvořit svou imunitu. Pokud se nemoc objeví kdykoliv v průběhu života, tělo si s ní poradí. A podobně je to i v případě špíny. Pokud jí lidský organismus bude vystaven v minimální míře, tak se s ní nejenom setká, ale také si ihned dokáže vytvořit potřebné protilátky. Pro posílení imunity ideální volba.

Nic se nemá přehánět

Jde skutečně spíše jenom o nárazové formy kontaktu se špínou. A to v menších dávkách. Rozhodně nelze říci, že život v domácnosti, kde se neuklízí, bude pro imunitu blahodárný. Například různé plísně mohou způsobovat řadu nemocí. Stejně tak prach, který může být původcem mnoha alergií. Nějaké to smítko nikdy ničemu nevadí, ale dlouhodobě zanedbaná domácnost problém je. Jak u dospělého, tak pochopitelně také u dětí.

Jak chránit své dítě

Špína tedy nijak výrazně neškodí, pokud v ní nežijete. Jak se tedy chovat ke svému dítěti? Pokud mu spadne dudlík na relativně čistou zem, opláchněte ho vodou a vraťte mu ho. To stejné třeba s rohlíkem, který ofoukněte, a je čistý. Také se nebojte toho, když dítě čas od času ochutná chuť písku, nebo oblízne své hračky. To vše jsou právě ony případy, kdy se špína dostane do organismu a docílí toho, že si na ni tělo vytvoří požadované protilátky.
Přehnaná čistota vede k tomu, že až si starší dítě dá steak z nepříliš čistého grilu na vaší zahradě, může to vyvolat i trávicí problémy. Jenom proto, že nebylo zvyklé na to, že nečistoty jsou na světě běžné.

Konzervanty v potravinách

Žijeme v době, kdy od potravin často chceme, aby vydržely co možná nejdéle. Jejich přirozené vlastnosti to ale vylučují. A tak přicházejí na řadu takzvané konzervanty, které mají za cíl prodloužit trvanlivost. Některé konzervanty v potravinách mohou být škodlivé, jiné jsou téměř neškodné. Co je o nich dobré vědět?

Čím méně, tím lépe

Je jedno, o jaký konzervant se jedná. Laicky řečeno můžeme říci, že čím méně je různých chemických látek v konkrétním jídle, tím je to lepší. Jak proto, že není ovlivněna jejich chuť, tak i proto, že jíme potravinu, která je spojena s klasickou metodou výroby. Můžeme ji nazvat v podstatě jako potravinu, která je domácí.

Jaké hodnoty se u konzervačních látek sledují?

Nutno říci, že dnes jsou konzervanty v potravinách celkem výrazně hlídány. V podstatě už nemůže dojít k tomu, že by se v nich objevila nějaká, která je výrazně zdraví škodlivá. Konkrétní informace o konzervantech jsou vyjadřovány v různých hodnotách. Jedna nese název NOAEL a určuje to, kolik může být konkrétní látky, aniž by došlo k nepříznivému vlivu na organismus. Podobná je i hodnota ADI, která je přepočítávána na každý den běžného života.

Jaké konzervanty v potravinách jsou ty horší?

Některé jsou zcela bezproblémové. O jiných zase musíme říci, že jsou horší. Jaké se do této skupiny řadí? Sice jsou povoleny, ale existují studie, které v několika ohledech vycházejí negativně. Příkladem jsou látka, jako je sorban sodný, formaldehyd, octan amonný a řada dalších takzvaných Éček.

Jde to i přírodní cestou

Dobré je připomenout, že konzervanty v potravinách nemusí být vždy nezbytné. Stále existují i různé přírodní formy konzervace. Nejznámějším konzervantem je třeba obyčejná sůl. Dále je dobré říci, že trvanlivost umí uchovat třeba i jenom obyčejné sušení. Dále nezapomínejme ani na oblíbené zavařování.

Je kuchyňská houbička bakteriologická bomba

I když máte myčku nádobí, stejně se ve své domácnosti neobejdete bez klasického dřezu a houbičky na nádobí. Jsou totiž věci, které do myčky nesmí, stejně jako jsou věci, které je rychlejší umýt hned. Pamatujte však na to, že kuchyňská houbička je bakteriologická houba.

Kolik bakterií kuchyňská houbička skrývá?

Možná vás toto číslo zaskočí. Nedivíme se. To, že je kuchyňská houbička bakteriologická bomba jasně potvrzuje fakt, že se v ní může skrývat až dvacet milionů bakterií. I když se na první pohled může zdát, že vlivem pravidelného oplachování a používání prostředků na nádobí se bakterie neobjeví, je opak pravdou.

Kde se bakterie berou?

Důvodem je především to, že se používá na čištění nádobí. Ulpívají v ní i mikroskopické zbytky jídel, které se následně postupně rozkládají. To jsou zcela přirozené procesy. Je vlastně jedno, zda necháte kus jídla na talíři, nebo zůstane v houbičce. Začne se rozkládat. To, že se v houbičce množí lépe, je dáno i prostředím, které v ní vzniká. I když ji dokonale vyždímáte, veškerou vlhkost rozhodně neeliminujete. A právě vlhké prostředí se stává dokonalým prostředím pro bakterie, které se množí a množí.

Klasické metody čištění nepomohou

Myslíte si, že stačí houbičku umýt přípravkem na nádobí, vyždímat a potom nechat uschnout třeba na topení? Moc bakterií nezahubíte. A to ani v případě, kdy dáte na babské rady, které jsou založeny na mytí v roztoku Sava, nebo v citronové vodě. Mírně to pomůže, ale nijak výrazné zlepšení nečekejte.

Jak bakterie eliminovat?

Pokud nechcete, aby byla kuchyňská houbička líheň bakterií, existují jenom dvě možnosti. První je spojena s tím, že ty použité budete vyhazovat a brát nové. Jestliže je tato forma až příliš neekonomická, dejte houbičku po mytí na minutu do mikrovlnné trouby. Zahubí se tím až 99 procent všech v ní obsažených bakterií.